| Agadir na facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 3.129.19.251 |
Přístupy celkem: 40612362
Přístupy dnes: 9863
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | ivot se zase rod
| |
Je den a slunce je zlaté, až oči přecházejí. Je zase klid. Jaká slast! Slyším hlasy, zpěv. Ovečky bečí a pastýř je uklidňuje: Nemáte se čeho bát. Kolem cest už zase roste tráva. A kolem zdí a hradeb bodláčí. Můj květ. Mé tajemství. Jsem pořád ta krásná Ester? Asi ano. Až se mi točí hlava, když pomyslím, jak moc mě miluje Achašvér. Co když řekne: Ženo, cos udělala se svými vlasy jako horským vodopádem? nebo: A cos udělala se svým úsměvem? Muži mají sílu, ovšem ženy mají důvtip. A něco mi říká, že tak tomu bude vždy, dokud to budou ženy chtít. Muži totiž nevědí, kdo vede jejich paže. A divili by se, kdyby na to přišli.
Nemluvím jen tak. Znám svou sílu. Je to síla slabých.
Je odpoledne. Vládne pohoda a dobré zažívání. Naše město je provoněno vzácným kořením. Už se tu zase mohou zastavovat kupci z dalekých cest. Už je zase veselo na tržištích. A co žen, které potkávám, nese v rukou nemluvňata! Život se zase rodí a já vím, kdo to způsobil. Než mě Achašvér zavolá, potěším se svým tajemstvím, svým bodlákem. Ten květ už není jenom planý slib. Můj bože, kdo by pohrdal dary... ať jsou odkudkoli?
|
| | Zpět |
|
